Vítám vás

na největším českém FanBlogu o celé sérii RPG Gothic.Sekce jednotlivých dílů jsou oddělené velkým nadpisem.Pokud nevíte jak se zde pohybovat přečtěte si prosím návod stránek.Hledejte informace,hlasujte v Anketách,nebo pište své připomínky,názory,dotazy do návštěvní knihy.
Děkuji

Ur-Krosh (část 2.)

8. července 2009 v 10:22 | zveřejnil: guma_panuje Dílo: Holy.day |  Povídky

Ur-Krosh

(část 2.)
Když jsem doběhl k chýši své dívky, naskytl se mi strašný pohled. Okolo pobíhalo nejméně pět Krvežíznivých. Ten největší z nich si právě čistil dlouhý obouruční meč od krve. Vedle něj leželo na zemi podivně zkroucené, silně ohořelé tělo. Už jsem si byl jistý, odkud pocházel ten zápach spáleniny. Tělo nemělo hlavu. Ta ležela opodál. Raději jsem se na ni nedíval. Bylo mi jasné, komu mrtvola patří. Málem jsem omdlel.

V dalším okamžiku už jsem s vytaženou sekerou běžel na toho velkého opičáka. Rozhodl jsem se nic neriskovat a mířit mu rovnou na hlavu. Všiml si mě až v okamžiku, kdy jsem se napřáhl k prvnímu úderu. Zařval něco jako "Pozorr skeřet!" Náhle mě cosi ošklivě štíplo do zad. Bolest byla tak nečekaná, že se mi nepodařilo zasáhnout opičákův krk. Zasáhl jsem jej trochu níže, takže moje sekera neškodně sjela po jeho brnění. Další dva kruté štípance. Uvědomil jsem si, že jde o šípy. Hlavou mi probleskla myšlenka na můj brzký konec. Přes obrovské bolesti jsem se napřáhl ještě k jedné ráně. Tentokrát se mi podařilo prorazit slabé místo opičákova brnění na břiše. Z ošklivé rány vystříkl obrovský gejzír krve, který mi na chvíli zastřel výhled. Čtvrtý šíp mě zasáhl do krku. V té chvíli se mi opravdu zastřel pohled. Bolest byla tak nesnesitelná, že jsem nejspíš omdlel a skácel se k zemi.

Probudila mě nechutná směsice zápachů krve, moči, zvratků a spáleného masa. Ležel jsem v nějaké temné místnosti bez oken. Pocítil jsem strašný chlad. Do místnosti odněkud proudil ledový vzduch. Roztřásl jsem se po celém těle a začal jsem přemýšlet, jak se zahřát. Bylo mi jasné, že nemůžu jenom ležet, tak se určitě nezahřeju. Pokusil jsem se pohnout. K mému velkému úžasu se mi to po pár sekundách i přes nesmírnou bolest skutečně podařilo. Bolest projížděla celým mým tělem a mé myšlenky byly otupené a pomalé. V hlavě mi bušilo tisíc kladiv, cítil jsem se jako po hodně dlouhém flámu. Začal jsem ohmatávat své tělo, abych zkontroloval svá zranění. Něco mi však stále bránilo v pohybu. Sakra! Byl jsem spoutaný řetězy. Mělo mě to napadnout, že hniju v nějaké věznici! Prašivé, smradlavé, studené kobce. Přemýšlel jsem, jak jsem se sem dostal.


Vzpomínky se mi začaly vracet jedna po druhé, až jsem si najednou uvědomil celý zbytek. Vzpomínal jsem si opět na vše. Popadl mě divoký záchvat vzteku. Zuřivě jsem mával rukama a škubal za řetězy ve snaze dostat se z nich.

"Proč mě budíš? Přestaň, nebo zas přijdou ONI. Neboj, brzo si zvykneš." Zdálo se, že ten hlas vychází z této místnosti a to docela blízko mě. Navíc mluvil naším jazykem. Rozhodně jsem se chtěl dozvědět o své situaci co nejvíce, začal jsem se ho tedy vyptávat.

"Kdo jsi? Jak si tu dlouho? Kde to jsme a proč?" Chrlil jsem na něj netrpělivě jednu otázku za druhou.

"Pomalu mladej. Hezky jedno po druhým. Menuju se Kror-Rukh. Přesně na dny a hodiny to nevim, ale jsem tu zhruba deset let. Už ani nečekám, že se odsud ještě někdy dostanu. Neuvidim svou ženu a svoje dvě děti. Jestli teda ještě vůbec žijou." Vypadalo to, že můj spoluvězeň je již starý a unavený skřet. Mluvil velmi pomalu a s dlouhými odmlkami. Chtěl jsem ovšem zjistit více.

"Kde to vlastně jsme? Trochu to tuším, ale nechce se mi tomu věřit. Doufám, že se pletu." Snažil jsem se využít chvíle, kdy má starouš chuť na vyprávění. Tehdy jsem ještě netušil, že on má obrovskou a velmi častou chuť vypravovat. Až příliš častou.

"Tušíš správně mladej. Sme ve věznici Krvežíznivejch na jejich velkým hradě. Odsud se jen tak nedostaneš. Myslíš, že sem to nezkoušel? Je to snad nemožný. Nerad ti to řikám, ale radši bych umřel, než hnít tady. Nejdřív z tebe budou chtít dostat všechny pro ně užitečný informace. Radši jim všechno hned vyklop, protože oni znaj metódy, jak z tebe vymáčknout úplně všechno. Je to pro ně navíc děsná legrace, mučení je hrozně baví. Sázej se, jak dlouho vydržíš. Dokud jim nevyklopíš i velikost spoďárů tvý babičky, tak nepřestanou. Pak tě hoděj sem a nechaj ti pár dnů, abys ses trochu zotavil. Brzo si pro tebe ale příjdou a odvedou tě do dolu. Tam budeš muset makat dvacet hodin každej den. Jak přestaneš, zbičujou tě. Jak zpomalíš, zbičujou tě. Jak poprosíš o vodu, zbičujou tě. Na konci dne tě zas hoděj sem. Pár hodin před svítáním si pro tebe přijdou znova." Poslouchal jsem jeho vyprávění s čím dál větší beznadějí. Tušil jsem tedy bohužel správně. Vypadalo to, že zde budu makat do konce života, dokud nepadnu vysílením. Přesto jsem se nechtěl hned na začátku vzdát bez boje.

"Jsi si naprosto jistý, že odsud nelze utéct?" Musel z mého hlasu cítit jiskřičku naděje.

"Zkoušel sem to hodněkrát. Vždycky sem to ale zkoušel sám. Je teda fakt, že ve dvou máme větší šanci a mohlo by nám to projít. Už pár měsíců vymejšlim novej útěkovej plán. Akorát na provedení sám nestačim. Že tě sem šoupli je pro mě pořádná klika. Musim to ale ještě promyslet do všech detajlů aby na to zas nepřišli. Mohl bys mi s tim i pomoct. Řeknu ti, na co sem zatim přišel..." Kror-Rukh začal vyprávět fantastický a zároveň bláznivý plán na útěk.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké je vaše nejoblíbenější NPC?

Xardas 16.9% (191)
Diego 29.9% (339)
Gorn 14.2% (161)
Lester 8.7% (99)
Milten 12.3% (139)
Lee 8.4% (95)
Cor Angar 9.5% (108)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Tento web je věnován všem dílům Gothicu: